Žaludeční vředy u koní – jak je poznat, léčit a hlavně jim předejít

Žaludeční vředy u koní – jak je poznat, léčit a hlavně jim předejít

Syndrom žaludečních vředů u koní (Equine Gastric Ulcer Syndrome – EGUS) je dnes právem považován za civilizační chorobu koní. Postihuje stále větší procento koní napříč plemeny i využitím. Na jeho vzniku se podílí především způsob chovu, management, krmení a míra zátěže.

Anatomie žaludku koně je vyjímečná. Ve srovnání s velikostí koně je poměrně malý – pojme přibližně 8–15 litrů. Je rozdělen na dvě odlišné části, které se liší stavbou i funkcí:

·       Nežláznatá sliznice se slepým vakem– tvoří horní, světlejší část žaludku. Nepodílí se na tvorbě žaludečních šťáv a je citlivější na kyselé prostředí. 

·       Žláznatá sliznice – spodní tmavší část, která obsahuje žlázy produkující žaludeční kyselinu, enzymy a hlen. Tato část je lépe chráněná, ale i zde se mohou tvořit vředy, zejména při narušení tvorby ochranných prostaglandinů.

Obě části odděluje tzv. margo plicatus – ostrá linie, na které jsou rozdíly mezi sliznicemi krásně vidět při gastroskopii. Kolem marga plicata vzniká nejvíce vředů.
Znalost této anatomie pomáhá pochopit, proč různé typy vředů vznikají rozdílně a proč potřebují i odlišný přístup v léčbě.

EGUS představuje onemocnění sliznice žaludku, při kterém dochází k tvorbě erozí až hlubokých ulcerací, v různém stupni a rozsahu. Podle anatomického umístění rozlišujeme postižení nežláznaté sliznice, žláznaté sliznice, případně formu smíšenou. Můžeme je tedy označit jako typy žláznaté, nežláznaté a smíšené.

Přestože má kůň jeden žaludek, tato dvě onemocnění se liší svým původem i mechanismem vzniku.

·       Nežláznatá sliznice je citlivá na nízké pH a také na synergický účinek těkavých mastných kyselin, které vznikají například při krmení škrobnatými krmivy.

·       Žláznatá sliznice je naopak často poškozována při snížené produkci prostaglandinů – látek, které žaludeční sliznici chrání a posilují.

Z toho důvodu je nutné k oběma typům přistupovat rozdílně.

Nežláznatá část žaludku neobsahuje žlázy, neprodukuje tedy žaludeční šťávy – ty naopak tvoří sliznice žláznatá. U koní je výdej žaludečních šťáv i žluči nepřetržitý, což je dáno evolucí: kůň je uzpůsoben přijímat krmivo neustále po malých dávkách.

Dnešní způsob chovu se však od přirozeného prostředí výrazně liší. Koně stojí více v boxech, mají omezený pohyb, jsou krmeni vyššími dávkami jádra, často izolováni ze strachu před úrazem a zároveň jsou využíváni v práci i sportu. To vše významně zvyšuje riziko vzniku či zhoršení vředů.

Které skupiny koní jsou nejvíce ohrožené?

S rostoucí zátěží a intenzitou využití koně stoupá i riziko EGUS. Nejvyšší výskyt nacházíme u:

·       dostihových koní – až 100 % v některých studiích,

·       klusáků – až 87 %,

·       sportovních koní – kolem 50 %,

·       hobby koní – také až okolo 50 %.

U divokých nebo neježděných koní je výskyt přibližně 10 %.
Více náchylní jsou plnokrevníci a teplokrevní koně, nejméně pak pony a chladnokrevníci.

Další rizikové faktory

Mezi faktory, které významně přispívají ke vzniku EGUS, patří:

·       dlouhé pauzy mezi krmením,

·       nekvalitní seno či senáž,

·       nadměrné množství jádra,

·       krmení jádra na prázdný žaludek,

·       stres a špatné složení stáda,

·       sociální separace,

·       nadměrná nebo nepravidelná zátěž,

·       časté přepravy či střídání jezdců,

·       bolest jakéhokoli původu,

·       nedostatek vody,

·       NSAIDs (např. equipalazone, danilon) podávané dlouhodobě nebo bez doprovodných opatření.

Jak poznám, že má můj kůň vředy? Jaké jsou nejčastější příznaky vředů u koní?

Často slýchávám: „On je typický vředař.“ Přesto se na to nelze spoléhat. Projevy mohou být velmi individuální a nejednoznačné, někdy i velmi tiché, ale někdy velmi hlasité.

Mezi nejčastější příznaky patří:

·       nadměrné zívání, skřípání zuby,

·       vybíravost v krmivu, kolísavá chuť k jídlu,

·       matná srst, horší kvalita srsti,

·       problémy pod sedlem, neochota k práci,

·       neochota nacválat na jednu či obě nohy,

·       diskomfort při dotahování podbřišníku, nervozita při sedlání

·       horší nálada, podrážděnost, agresivita,

·       intolerance zátěže,

·       okusování předmětů,

·       hubnutí,

·       opakované koliky, bolest břicha.

‍

Jak si mohu být jistá/ý, že jde o vředy?

Jedinou metodou, která spolehlivě potvrdí nebo vyloučí EGUS, je gastroskopie.
Jde o endoskopické vyšetření žaludku dlouhou kamerou, díky kterému lze vidět sliznici přímo a přesně určit typ i závažnost vředů. Všechny ostatní metody – klinické příznaky, reakce na léčbu či laboratorní testy – jsou pouze orientační.

Pokud vás zajímá více informací o vlastním vyšetření, můžete si je přečíst v dalším článku.

Léčba žaludečních vředů u koní

Základem léčby jsou dvě hlavní skupiny přípravků, které se kombinují dle endoskopického nálezu:

1.     Omeprazol – snižuje produkci žaludeční kyseliny, umožňuje sliznici regenerovat.

2.     Sukralfát – vytváří ochranný film na poškozených místech a podporuje hojení.

Výhodou jejich použití je rychlá úlevu, zejména u výraznějších klinických příznaků a přeťatí „bludného kruhu“, kdy může z bolesti vředů vznikat další bolest a ta zase způsobovat další vředy. Terapie je však ale velmi nákladná a je  nutné zdůraznit, že bez změny managementu, krmení a odstranění vyvolávajících faktorů se budou vředy vracet.

U jednou diagnostikovaného vředaře platí pravidlo: „Jednou vředař, vždycky vředař.“

Proto používám stále častěji i přírodní podpůrné přípravky vhodné k dlouhodobému podávání, ať už jako udržovací terapie, nebo jako prevence v rizikových obdobích. O tom si řekneme příště.

Bolest a její role v EGUS

Bolest si zaslouží samostatný odstavec, protože bolest jakéhokoli původu (ortopedická, zubní, svalová…) zvyšuje stresovou zátěž organismu. To vede ke změně chování, zhoršenému příjmu krmiva i narušení rovnováhy mezi ochrannými a poškozujícími faktory v žaludku.
Kůň, kterého něco bolí, hůře žere, hůře tráví, méně odpočívá – a tím se dostává do začarovaného kruhu podporujícího vznik vředů nebo bránícího jejich hojení.

Krmení koní s EGUS

Základní principy

·       Dostatek kvalitního sena (max. 4 hodiny pauza bez krmiva).

·       Příkrm podávat až po senu.

·       Vyvarovat se škrobnatých krmiv a tvrdého, špatně stravitelného materiálu.

Pozor na:

·       slunečnicový šrot a karob – musí být velmi jemně mleté, jinak mohou mechanicky dráždit,

·       tvrdé/stonkaté seno.

Management

·       pobyt venku minimálně 6 hodin denně, ideálně 12–24 h,

·       nejezdit na prázdný žaludek – před prací dát koni min. 30 minut seno nebo 1 litr měkké řezanky,

·       sociální kontakt – alespoň vizuální, ideálně fyzický,

·       rutina, pravidelnost

·       minimalizace přepravy a změn prostředí u citlivých koní.

Prevence

Prevence žaludečních vředů u koní vychází z úprav krmení a managementu a dále zahrnuje:

·       pektiny a lecitiny,

·       probiotika a prebiotika,

·       přírodní doplňky podporující sliznici a její regeneraci,

·       omezení dlouhých pauz bez krmiva,

·       redukci stresu.

Závěrem

Žaludeční vředy jsou dnes u koní velmi časté, ale při včasném rozpoznání a správném nastavení péče lze s tímto onemocněním dobře pracovat. Klíčová je kombinace odborné diagnostiky, vhodné léčby, správného krmení, kvalitního managementu a důsledné prevence.

Majitelé by se neměli bát gastroskopie ani změn v režimu – většina koní na správná opatření reaguje velmi dobře a jejich komfort i výkon se výrazně zlepší.

‍

FAQs

1. Jak dlouho trvá léčba žaludečních vředů u koní?
   
   1. nejčastější délka terapie léky je 4 týdny, každopádně může být kratší i delší. Délka terapie se vždycky liší dle nálezu na gastroskopii.
2. Může kůň při terapii jezdit?
   
   1. většinou ano. Většinou je lehká zátěž i žádoucí, abychom viděli efekt léčby.
3. Může mít kůň vředy i bez typických příznaků a naopak?
   
   1. rozhodně! Neexistuje nic jako “typický vředař”, odpověď nám dá vždy až gastroskopie.
4. Pomáhá při vředech vojtěška?
   
   1. ano, vojtěška obsahuje vyšší množství vápníku a má pufrační vlastnosti, zlepšuje pH žaludečního obsahu. Každopádně je potřeba dát pozor v jaké formě ji krmíte. Nekrmte vojtěšku ve formě řezanky, ta je totiž tvrdá a dráždí žaludek mechanicky. 
5. Jak často je nutné udělat gastroskopii?
   
   1. tohle je velmi individuální. Většinou uděláme gastroskopii jednou a pokud kůň dobře zareaguje na terapii, management a krmení, děláme kontrolní gastroskopii pouze pokud si ji majitel přeje. Pokud je nález závažnější a nebo pacient na léčbu nereaguje rozhodně je na místě po dobrání léků, případně za několik týdnů gastroskopii provést znovu. Tak stejně pokud se vyskytnou příznaky znovu za delší dobu. Většinou ale není nutné opakovat gastroskopii třeba 4x, to je pouze v opravdu závažných případech.
6. Jaké krmení je vhodné pro vředaře?
   
   1. nesmí obsahovat obiloviny, lepek a mělo by mít nízký obsah cukru a škrobu. Důležité je, aby kůň nejezdil na prázdný žaludek a aby měl k dispozici dostatek kvalitního sena.
7. Co "gastro granule/müsli", lze jim plošně věřit?
   
   1. rozhodně ne! Bohužel spousta značek a to i těch známých nabízí gastro krmení, které ale přitom není pro vředaře vhodné. Vždy čtěte etikety a nebo se poraďtě s výživářem ci veterinářem, který se vředy zabývá. 

‍